Žádný nový dekret není potřeba

Rusko nikdy neukončilo svůj mobilizační dekret z roku 2022. Nyní doplňuje stavy prostřednictvím pouličních únosů, obchodování s lidmi a kriminálního náborového trhu

Více než šest týdnů poté, co volby do ruské Státní dumy přinesly straně Jednotné Rusko rekordních 349 ze 450 křesel, Kreml stále nepodepsal nový mobilizační dekret. Ruský představitelé to zdůrazňují. Nezávislé médium iStories napočítalo jen mezi červnem a polovinou září nejméně osmnáct samostatných popření, mimo jiné od Vladimira Putina, Dmitrije Medveděva, Dmitrije Peskova, Marie Zacharovové a vyslance při OSN Vasilije Nebenzji, z nichž každý tvrdil, že žádný takový plán neexistuje. 

Sám Putin nazval fámy 1. září v Biškeku „psími nesmysly“ a o dva dny později na Východním ekonomickém fóru prohlásil, že žádný scénář v současnosti nevyžaduje mobilizaci.

Každé jedno z těchto popření může být technicky přesné, a přesto mimo. Původní ruský mobilizační dekret podepsaný 21. září 2022 nebyl nikdy zrušen a vlastní Nejvyšší soud Ruska ještě v srpnu 2026 potvrdil, že zůstává právně aktivní, dokud Putin nepodepíše samostatný příkaz k jeho ukončení. 

K pokračování mobilizace není potřeba žádný nový dekret, protože ten starý se nikdy nezastavil. Změnil se však nikoli zákon, ale metoda.

Válka, která nepotřebuje nový dekret

Právní mechanika je důležitá, protože vysvětluje, proč Rusko může provádět to, co odpovídá nepřetržité mobilizaci, zatímco v úzkém smyslu pravdivě tvrdí, že nebylo nařízeno nic nového. 

V srpnu Putin podepsal legislativu umožňující osobám odsouzeným za banditismus, organizovanou trestnou činnost a obchodování s drogami podepisovat vojenské kontrakty, což je ustanovení, o němž časopis Foreign Policy poznamenává, že je výslovně spojeno s obdobím mobilizace, a nikoli s mírovým právem. 

V tentýž měsíc Nejvyšší soud uvedl probíhající mobilizaci jako přitěžující okolnost při potvrzení pětiletého trestu pro obyvatele Čity za komentář na sociálních sítích. Čtyři roky od začátku války bylo Rusko právně mobilizováno po celou dobu a k udržení tohoto stavu nebyl nikdy potřeba nový podpis.

Privatizace mobilizace

To, co se posunulo, je mechanismus doplňování stavů. CNN popisuje tichý obrat v ruské náborové mašinérii: od roku 2022 se Rusko spoléhalo hlavně na velké hotovostní platby s cílem přilákat dobrovolníky, a tento přístup postupně ustupuje donucení a klamu. Koalice pro lidská práva sledující tento trend, včetně organizací Volání svědomí a skupiny „Idite Lesom“ (Jděte lesem), zaznamenaly stížnosti na vynucené podepisování kontraktů v 17 ruských regionech do konce léta. 

Do poloviny října se toto číslo zvýšilo na 33 regionů plus okupovaný Krym a tato praxe zasáhla Moskvu a Petrohrad, kde se jen v říjnu odehrálo přibližně padesát zdokumentovaných incidentů – muži zadržení v blízkosti staníc metra, obytných bloků a center veřejných služeb byli během jednoho nebo dvou dnů odesláni k vojenským jednotkám.

Cílení sleduje konzistentní logiku: typickým cílem je muž z chudého, odlehlého regionu, s dluhy, pod vyšetřováním nebo jinak zranitelný; právník Artem Kliga pro CNN řekl, že stejný vzorec nyní funguje neustále a oběti zřídka vědí, že mají jakékoli právo odmítnout. 

Rusko zabudovalo právní motivaci přímo do náborového kanálu – zákon platný od května umožňuje odepsat dluhy až do výše 10 milionů rublů každému, kdo podepíše kontrakt, a náboráři pracují se státními registry dlužníků, aby spárovali cíle s nabídkou. Zlomový moment nastal v Penze v noci 17. června, kdy video zachytilo ženy, jak fyzicky blokují autobus vojenského komisariátu převážející zadržené muže; jedna žena později uvedla, že jejího manžela, který neměl žádné nevypořádané dluhy, zadrželi muži v civilu, zbili ho a přinutili podepsat kontrakt na komisariátu.

Kriminální trh s lidmi

Systém nyní částečně funguje na vlastní zvrácené komerční logice. Grigorij Biťukov, okresní prokurátor v Nižním Tagilu v Rusku, řekl své městské radě, že skupiny organizovaného zločinu, policie a pracovníci vojenských komisariátů vstoupili do náborového byznysu, a uvedl případ, ve kterém tři nebo čtyři osoby dodaly 330 smluvních vojáků, což stačí k naplnění praporu, za poplatek 400 000 rublů za hlavu. Jeho návrh na ukončení plateb byl zamítnut. 

Analytik Janis Kluge z německého SWP, který sleduje nábor prostřednictvím vyplácení regionálních rozpočtů, nazývá toto uspořádání „privatizovaným donucením“: Kreml určuje kvóty pro každý region a toleruje jakékoli metody, které regionální představitelé a soukromí náboráři používají k jejich naplnění, čímž si Moskva formálně udržuje čisté ruce. Do srpna 56 ruských regionů platilo náborářům za dodané kontrakty, což je nárůst oproti 31 před rokem, přičemž sazby se pohybovaly od 150 000 rublů v Jaroslavli po milion v Moskvě a Smolenské oblasti a rekordních 1,5 milionu rublů v Irkutské oblasti za zahraničního rekruta.

Exportování nedostatku

Jak se domácí okruh snadno donutitelných mužů zužuje, Rusko rozšířilo paralelní náborový kanál v zahraničí. Ukrajinská vojenská rozvědka identifikovala 45 959 cizích státních příslušníků ze 151 zemí, kteří podepsali kontrakty s ruskou armádou, včetně 5 451 z afrických států. Nábor z Burundi vzrostl na 699 lidí za prvních devět měsíců roku 2026 z pouhých 30 za celý rok 2025; celkový počet ze Zimbabwe se zvýšil z 65 na 530. 

Amnesty International popsala tento vzorec v září jako obchodování s lidmi: falešné pracovní nabídky, smlouvy v jazycích, kterým rekruti nerozumí, zabavené pasy a přibližně dva týdny přípravy před nasazením na frontu. Ze 15 zajatých zahraničních rekrutů, se kterými Amnesty dělala rozhovory, pouze 3 rozuměli, že jdou bojovať. Radio Liberty vypátralo jednu skupinu více než 30 Bangladéšanů, kteří sami zaplatili zprostředkovatelům přibližně 8 000 dolarů každý, přičemž očekávali stavební práce; bangladéšská policie potvrdila nejméně 20 úmrtí, z toho 17 zabitých drony hned v první den na frontě. 

Keňská vláda identifikovala 354 vlastních občanů zatažených do války, nejméně 84 mrtvých nebo nezvestných, a její ministr zahraničních věcí odcestoval toto jaro do Moskvy, aby protestoval přímo.

Systém, který nedokáže udržet tempo

Nic z toho se neprojevuje v rostoucí armádě. Klugeho sledování ukazuje, že Rusko podepsalo 263 000 nových kontraktů mezi lednem a zářím 2026, což je pokles ze 292 000 za stejné období v roce 2025, i když průměrné náklady na kontrakt vzrostly o téměř 30 % na 1,9 milionu rublů. Zářijové tempo přibližně 30 000 nových kontraktů měsíčně, pokud se udrží, by zanechalo Kreml s přibližně 350 000 rekruty za rok oproti internímu cíli 409 000, což je deficit blízký 60 000.

Oproti tomu Generální štáb Ukrajiny nahlásil ruské ztráty přesahující 46 000 v září a více než 54 000 v říjnu, což jsou čísla, která podle Institutu pro studium války (ISW) nyní předbíhají nábor o přibližně 1 000 lidí měsíčně. Regionální rozpočty se prohýbají pod náporu: Petrohrad, jeden z nejbohatších ruských regionů, snížil svou platbu za kontrakt z 3,5 milionu na 1 milion rublů v polovině října a o několik dní později na 400 000 rublů, přičemž ze svých vlastních výdajů seřízl 70 miliard rublů. 

Projektovaný ruský federální deficit na rok 2026 dosahuje 7,3 bilionu rublů, což je přibližně 3,2 % HDP a dvojnásobek původního plánu, i když rozpočet na obranu na rok 2027 je již stanoven na 17,1 bilionu rublů, tedy 35 % celkových státních výdajů.

Zavřené hranice

Nejdůležitější část tohoto systému nemá nic společného s samotným náborem. Ruský elektronický registr povolávacích rozkazů nyní může muži automaticky zablokovat odjezd ze země sedm dní poté, co je vůči jeho jménu zaregistrován digitální povolávací rozkaz, bez ohledu na to, zda jej viděl, a databáze je synchronizována s Běloruskem, čímž se zavřela pozemná trasa, která v roce 2022 umožnila útek stovkám tisíc lidí. 

Dne 2. září byl 24letému záložníkovi odepřen odlet na letišti v Krasnodaru kvůli příznaku v registri, což je první potvrzený případ, kdy systém zablokoval záložníka namísto odvedence v branném věku. Ukrajinská vojenská rozvědka odhaduje, že ruské ozbrojené síly by dokázaly absorbovat 300 000 až 500 000 nově mobilizovaných mužů současně, ačkoli analýza BBC poznamenává, že armáda by stále potřebovala nejméně 40 000 dodatočných velitelů při odhadovaných ročních nákladech 720 miliárd rublů, aby je skutečně dokázala využít.

Co by si z toho měla vzít Evropa

V Evropě existuje pokušení interpretovat absenci formálního oznámení mobilizace jako důkaz zdrženlivosti Kremlu nebo dokonce slábnoucí odhodlanosti. Výše popsaný systém odporuje tomuto výkladu v každém ohledu.

Avšak.

Rusko neustoupilo od mobilizace – namísto toho přesunulo mobilizaci mimo dohled veřejnosti, do dodávek s tónovanými okny a kriminálních ceníků, přesně proto, že dekret ze září 2022 mu již dal právní pravomoci dělat to bez toho, aby se veřejnosti ještě někdy ptalo na povolení. Vláda, která by se potřebovala veřejně zavázat k této válce, by podepsala nový dekret. Vláda dostatečně sebevědomá na to, aby prováděla ekvivalent mobilizacije prostřednictvím pouličních únosů, dluhových úplatků a pašované zahraniční pracovní síly, je taková, která dospěla k záveru, že se nemusí ptát.

Zároveň je zátěž reálná a na tom záleží stejně při tom, jak by Evropa měla číst nadcházející měsíce. Náborové tempo zaostávající za rekordními ztrátami, regionální rozpočty zkracující platby dvakrát za týden a obyvatelstvo, kde 64 % nyní říká průzkumníkům z centra Levada, že upřednostňuje jednání před pokračováním v bojoch, to vše popisuje válečnou mašinérii běžící na klesajících výnosech spíše než na rezervních silách. 

Infrastruktura, kterou Rusko vybudovalo:

• automatický registr povolávacích rozkazů,
• databáze hraníc propojená s Běloruskem,
• odměny pro zločince za přivedení nových rekrutů k podpisu „dobrovolnických“ smluv,
• rozšířené početní stavy armády, které Putin tento rok schválil čtyřikrát;

To vše existuje pro jediný účel: oddálit velkou, otevřenou mobilizační vlnu.

Evropské vlády by měly tuto infrastrukturu považovat za skutečný signál probíhající, nikoli budoucí mobilizace v Rusku. Přímou hrozbu nejen pro Ukrajinu, ale pro evropskou bezpečnost jako celek.