Konvertor

Tomio Okamura se nemusí zodpovídat Moskvě, aby produkoval výsledky, které si Moskva přeje

Před rokem by názory Tomia Okamury na Ukrajinu byly tématem pro diskuzi v talk show – dnes jsou oficiálním postojem druhého nejvyššího úřadu v českém státě.

Tato změna adresy je tu skutečným příběhem, nikoliv samotné názory, které na okraji české politiky kolovaly deset let.

Od sekce komentářů po sněmovní sál

Okamura byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny 5. listopadu 2025 se 107 hlasy v rámci koaliční dohody, která vynesla jeho stranu SPD do vlády po boku ANO Andreje Babiše a hnutí Motoristé. O dva dny později nechal odstranit ukrajinskou vlajku, která nad budovou parlamentu vyla od roku 2022, přičemž si natáčel, jak drží žebřík muži, který ji odstranil, a tento moment označil za „jistý symbol“.

Opoziční zákonodárci z ODS a Pirátů zareagovali vyvěšením ukrajinských vlajek ze svých stranických kanceláří ve stejné budově. 17. ledna Okamura odstranil vlajku EU i ze své osobní kanceláře a nahradil ji českou.

Reakce byla okamžitá a, což je pozoruhodné, přišla z celého českého politického spektra. Lídr Pirátů Zdeněk Hřib začal sbírat podpisy pro hlasování o odvolání. Lídr KDU-ČSL Marek Výborný přirovnal Okamurovu rétoriku ke „kolaborantské rétorice“, kterou by Moskva uvítala.

Lídr STAN Vít Rakušan napsal, že Babiš se může v zahraničí prezentovat jako prozápadní, proukrajinský premiér, ale doma tento image vyměnil za právní krytí, když do čela komory dosadil to, co Rakušan nazval „politickým tvorem“. Nic z toho ale neuspělo. Babišova vláda přežila hlasování o důvěře 15. ledna poměrem 108 ku 91 a Okamura si udržel křeslo.

Strach se prodává lépe než ideologie

To, co Okamura ve skutečnosti prodává, není náklonnost k Rusku. Je to vyčerpání z nákladů na odpor vůči nemu. Ve svém novoročním projevu tvrdil, že peníze určené pro české důchodce a lidi se zdravotním postižením by se neměly utrácet za zbraně „na udržení nesmyslné války“. Jeho argument pro obnovení dovozu ruské energie funguje na stejné logice v jiné tónině: nač platit víc, když je levnější plyn opět dostupný, pokud by Česko prostě přestalo považovat za problém to, odkud pochází?

Strategická závislost prohrává s argumentom o účtech za potraviny vždy, když je dovoleno, aby byl tento argument jediný v místnosti.

Toto je politika únavy ve své nejčistší podobě. Čtyři a půl roku po vypuknutí války za humny jsou vyčerpání, inflace a touha po předválečné normalitě v celé Evropě reálnými a rozšířenými pocity, nikoliv něčím, co si Okamura vymyslel.

To, co dělá, je, že sbírá tyto pocity, odstraní vše, co od něj vyžaduje, aby řekl o Rusku laskavé slovo, a konvertuje je přímo na politický program, který náhodou chce přesně to, co chce Rusko: méně financování pro Ukrajinu, slabší sankce a Česko méně zapletené do kolektívní reakce NATO.

Kde se agresor ztrácí

Okamurův vlastní jazyk pro toto všechno je mír. Dodávky zbraní podle něj válku prodlužují. Sankce prodlužují konfrontaci. Odchod je implicitně tím, co konečně otevírá dveře k míru. ODS byla v otázce toho, kam toto rámování vede, upřímná, obvinila Okamuru z řečí o hrozící „třetí světové válce“, která údajně slouží záujmům Bruselu, a ostře namítala proti jeho popisu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové jako „šílené“.

Pokud odstraníte urážky, zůstane strukturální „kouzelnický trik“: v této konstrukci Rusko začne válku, Ukrajina dostane zbrane na svou obranu a někde v převyprávění se zbrane stanou problémem spíše než invaze, která je učinila potřebnými. Mír přestává být tím, co se stane, když Rusko ukončí svou válku, a nenápadně se stává tím, co se stane, když se Ukrajina přestane bránit.

Agresor, který zmizí ze věty o „mírových rozhovorech“, nebyl odpuštěn. Byl vymazán.

Soused se stává nepřítelem

Totéž vymazání se opakuje na úrovni ulice. V červnové televizní debatě na stanici Prima TV Okamura řekl, že by okamžitě ukončil dočasnou ochranu pro ukrajinské uprchlíky, pokud by bylo rozhodnutí na něm, a dodal, že je jich prostě příliš mnoho a čeští občané si stěžují.

Zašel dál, když tvrdil, že jeho koalice už v prosinci zablokovala migrační pakt EU právě proto, aby zabránila tomu, co nazval nelegálními migranty, aby byli podle něj legalizováni, a dodal, že Brusel by mohl Česko za tento vzdor pokutovat.

Předseda ODS Martin Kupka označil tyto poznámky za pobuřující a řekl, že jen potvrzují to, co ho kritici už nazývají: „komerční fašista“. Kupkovy vlastní čísla říkala jiný příběh než Okamurovy: zhruba 400 000 Ukrajinců pracuje v českém stavebnictví, zdravotnictví a sociální péči, čímž zaplňují nedostatky, které domácí trh práce nedokáže pokrýt sám, a pomáhají Česku kvalifikovať sa na výjimku z částí téhož migračního rámce EU, z něhož Okamura obviňuje Brusel, že ho zemi nutí.

Ať už čeští voliči nakonec věří jakýmkoliv číslům, politická funkce argumentu je tak či tak stejná.

Válka, která byla kdysi něčím, co se děje Ukrajině, se stává něčím, co se děje kvůli Ukrajincům, konkrétně těm, kteří nyní žijí za sousedními dveřmi, pracují v české nemocnici nebo na české stavbě. Hněv, který by mohl být jinak namířen na Moskvu, dostává namísto toho mnohem bližší cíl.

Suverenita, která slouží někomu jinému

Okamura rámuje celý program jako suverenitu: Česko osvobozené od pravidel Bruselu a válek Washingtonu, které se opět rozhoduje samo. Pokud sledujete jeho skutečné politické preference, směr běží opačným směrem. Levnější ruský plyn obnovuje závislost, které se Česko roky snažilo zbavit.

Slabší sankce obnovují ruský přístup na trhy, které měla izolace uzavřít. Snížená podpora zbraní a volnější koordinace NATO dávají Moskvě větší manévrovací prostor na východním okraji Evropy, nikoliv menší. Hnutí za suverenitu, jehož signaturní politiky zvyšují vliv jedné konkrétní cizí mocnosti na vaši zemi, se popisuje nesprávně.

Konvertor, nikoliv agent

IESS netvrdí, že Okamura se zodpovídá Moskvě, a nic ve veřejných záznamoch nenaznačuje, že by to tak bylo. Ta otázka však může být prostě nesprávná. Užitečnější otázka je, zda je vůbec zapotřebí přímý pokyn, když domácí politický ekosystém, strach z nákladů, vyčerpání z války, nevole vůči nováčkům, nedůvěra vůči Bruselu dokážou generovat stejné politické výsledky úplně samy.

Při pohledu takto, Okamura není nejlépe chápán jako agent. Je blíže ke konvertoru: obyčejné české úzkosti jdou na jednom konci dovnitř a zahraničněpolitický program, který se shoduje s ruským strategickým záujmem, vychází na druhém konci, aniž by jediný pokyn musel kdy překročit hranici.

To by mělo znepokojovat spojence Česka více, než by znepokojoval ověřený agent, nikoliv méně. Agenta lze chytit, pojmenovat a odstranit – konvertor byl zvolen, drží v ruce kladívko Poslanecké sněmovny a v současnosti sedí dvě místa od premiéra.