Den Ruska ve znamení strachu: Proč Kreml reaguje na krymskou krizi terorem proti ukrajinským městům

Ještě před několika měsíci patřil obraz Krymu jako nedobytné pevnosti mezi hlavní vítězné narativy Kremlu. Dnes se situace změnila. Otázkou již není, zda je Ukrajina schopna vytvářet problémy ruské logistice na poloostrově. Otázkou je, jak bude Rusko na tyto problémy reagovat.

Poslední týdny ukazují znepokojivou закономitost. Čím větší je tlak na dopravní a palivovou infrastrukturu okupovaného Krymu, tím agresivnější se stává rétorika Kremlu vůči útokům na ukrajinská města.

Na okupovaném poloostrově se stále častěji objevují zprávy o nedostatku pohonných hmot, problémech se zásobováním a obavách z dalšího zhoršování situace. Pro místní obyvatele je to jasný důkaz, že válka již neexistuje pouze na televizních obrazovkách nebo v podobě ojedinělých útoků na vojenské objekty okupantů. Válka dorazila na Krym a začíná ovlivňovat každodenní život na poloostrově.

Pro Moskvu však problém zdaleka nepřesahuje pouze ekonomiku, dopravu či každodenní život místních obyvatel. Krym je klíčovým vojenským uzlem ruské přítomnosti na jihu Ukrajiny. Právě proto jakékoli útoky na logistiku, zejména takového rozsahu, vytvářejí důsledky, které nelze kompenzovat politickými prohlášeními ani televizní propagandou.

Obzvláště symbolicky to působí právě 12. června – na Den Ruska. Svátek, který byl po léta využíván k demonstraci síly státu, je letos provázen porážkou a ponížením. Namísto nových vítězství je Kreml nucen vysvětlovat problémy se zásobováním okupovaných území a posilovat bezpečnostní opatření kolem vlastní vojenské infrastruktury.

Právě v takových okamžicích se ukazuje skutečná logika ruské strategie.

Když ruská armáda nedokáže předvést přesvědčivé výsledky na bojišti, když je obsazení několika zničených vesnic prezentováno jako velký úspěch a když logistika kolabuje pod ukrajinskými údery, Kreml se vrací k jedinému nástroji, který mu vždy zůstává k dispozici:

Teroru proti civilnímu obyvatelstvu

Podle dostupných informací ruské vedení zvažuje scénář jednoho z největších kombinovaných útoků za celé období rozsáhlé války.

Samotný rozsah takového útoku ukazuje, že Rusko se nadále snaží dosáhnout psychologického efektu tam, kde se vojenský výsledek stal prakticky nedosažitelným.

To je již dlouho charakteristickým rysem ruské vojenské kampaně. Čím hůře se situace vyvíjí na frontě, tím více zdrojů směřuje na útoky proti civilním cílům. Čím obtížnější je vysvětlovat obyvatelstvu absenci vítězství, tím více raket dopadá na obytné čtvrti.

Ruští představitelé často zdůvodňují takové útoky snahou „přinutit Ukrajinu k míru“. Ve skutečnosti však plní jinou funkci – zakrýt před ruskou společností skutečnost, že ani v pátém roce války není Kreml schopen dosáhnout žádného ze svých původních strategických cílů. Jediný cíl, kterého se zdánlivě podařilo dosáhnout – pozemní koridor na Krym – se mu dnes rozpadá přímo před očima pod údery ukrajinských dronů.

Proto hlavním symbolem letošního Dne Ruska nejsou vlajky, koncerty ani slavnostní projevy.

Je jím strach.

Strach z logistické zranitelnosti Krymu.

Strach z postupného vyčerpávání vojenských kapacit.

Strach z nutnosti vysvětlovat vlastní společnosti, proč válka, která měla trvat několik týdnů, vstoupila již do svého pátého roku.

A právě tento strach se dnes stále častěji proměňuje v rakety a drony směřující proti ukrajinským městům. Teror je jediným nástrojem, který agresorovi v arzenálu zůstal.